Gon Diovanni

Cholesterol je lipid. Definice lipidů je (což je v chemii docela výjimečné) založena na fyzikální vlastnosti lipidů. Tj. všechny jsou nerozpustné ve vodě. Cholesterol samozřejmě patří mezi ně. Protože krev jsou v podstatě krvinky rozptýlené ve vodě (plasmě), je jasné, že cholesterol by nebylo možné transportovat krví jen tak. Z toho důvodu organismus používá tzv. lipoproteiny. Lipoproteiny jsou částice, které (jak z názvu vyplývá) se skládají z lipidů a proteinů, které oplývají rozpustností ve vodě. Kdysi dávno výzkumníci, zabývající se lipoproteiny, vzali plasmu, umístili zkumavky s ní do centrifugy a odstředěním zjistili, že lipoproteiny lze ještě dělit podle hustoty. Obecně platí, že čím více proteinů v částici je, tím vyšší je jeho hustota.

               

Cholesterol se primárně transportuje ve dvou typech lipoproteinů: LDL a HDL. Význam zkratek: LDL = low density lipoproteins, HDL = high density lipoproteins.

               

Játra, jak už nám vtloukají do hlavy od střední školy, jsou „hlavní chemická továrna organismu“. Dejme tomu, proč ne. V podstatě to odpovídá. Je skutečně pravdou, že játra jsou z hlediska metabolismu těla naprosto, ale naprosto nezbytná. I z toho důvodu je funkce jater desetinásobně jištěná. Tato informace v praktickém hledisku znamená následující: Člověk by měl být schopen přežít i s jednou desetinou své původní hmoty jater. (jedna z věcí, které podporují NTAK). Po tomto „úvodu“ k játrům bych rád sdělil take home message tohoto odstavce: cholesterol se v lipoproteinech (remnantní chylomikrony, IDL) dostává do jater. Játra cholesterol umí využít (jak se dočtete později), ale umí se ho také zbavit, a musí být schopna cholesterol transportovat do jiných tkání, které cholesterol potřebují. Čili játra potřebují „dodavatele cholesterolu“, kterýmž je HDL. A „expeditora cholesterolu“, který cholesterol transportuje pryč z jater, což zajišťuje LDL.

               

LDL transportuje cholesterol pryč z jater. Cholesterol je potřeba v tkáních, které (1) tvoří steroidní hormony, to jsou například: nadledviny, vaječníky, varlata; (2) cholesterol potřebují ke své funkci, což jsou v podstatě všechny, neboť cholesterol je naprosto nezbytnou součástí cytoplasmatických membrán všech buněk našeho těla. Když je cholesterolu přebytek, je velké množství i LDL. LDL transportují cholesterol pryč z jater, nicméně pokud o něj nikde není zájem, tak ho „vyklopí“ tam, kde je to možné. Ideálním příjemcem cholesterolu jsou tzv. pěnové buňky ve stěně cév. Pěnové buňky se plní cholesterolem a začínají hromadit i vápník. Výsledkem je (pokud je taková situace déletrvající) kornatění tepen, které mohou vyústit v infarkt myokardu (v extrémním případě).

HDL transportují cholesterol z pěnových buněk do jater. Pokud je v játrech zvýšená potřeba cholesterolu, pak je i zvýšená hladina HDL, které musejí zvýšenou poptávku pokrýt. HDL „vysávají“ cholesterol z pěnových buněk, a tak brání vzniku cholesterolových plátů v cévách.